Panna-Děvka-Matka...

Panna-Děvka-Matka...

Panna je dobrá na prznění a je ctnostná, takže nám nevadí. Nemá mnoho zkušeností, je povolná, krotká...
Děvka je dobrá na to, co nám nedá manželka (Matka), nebo Panna.

Matka je... vlastně pořád nejvnucovanější ženská role... a tím bere Matce svobodu.
To je Marie.
Marie, která rodí bez hříchu, tedy slasti, dítě, které bude zabito.
Vlastně je Marie žena, která si zvolila fyzické mateřství a byla tak uvržená do role dojné krávy bez práva na cokoli mimo tuto kategorii.

A teď - jak se liší od Lilith, která se kvůli slasti oddává masturbaci, neboť, jako vyhnankyni, jí každý muž zapře, a její "děti" jsou stejně tak zabíjeny.
Lilith je "intelektuálka", která je pro svobodu ducha nucena plodit jen nehmotné děti, za cenu, že možná pár těchto dětí nebude zabito.

Volba svobody ženu uvrhává do takové nejistoty, že si blokuje svou sílu plodnosti.
To jsou zas ty kořeny.
Když nemůžeš kvůli otrávené půdě zapustit kořeny, je to smutné.
Matka je totiž zranitelná bytost.
Matka je snadno manipulovatelná, skrze svůj vztah/lásku k dětem a domovu vůbec.
Což je hrůzné... další příklad perzekuce za citlivost.

... a tak...
Nevím... mám pocit, že mě za tohle vyslovení se zaženou ještě dál do pouště...
přitom... ono to tu pořád je, v lidech, tohle nastavení... možná není vidět na první pohled, není u všech... ale je.

Neznám Matku, která by mi předávala své poznání. Pokud se chci poznat a proniknout do ženství, jdu do divočiny, o které ani většina nevěří, že by mohla existovat.

Drtivá hloubka mojí bytosti je takhle zpochybňovaná.
(Já opravdu neznám jedinou skutečnou/přirozenou/volnou Ženu. Znám jen raněné. V různých stádiích uzdravování, nemoci.)

A Stařena... ta je opomíjená vůbec... Jako by byla cenná jen produktivní, plodná část života... Která je ovšem spoutaná.

Bílá Luna - Rudá Luna - Černá Luna
Panna - Děvka/Matka - Stařena
Jedna jediná mnoha tváří.
Ženská má od přírody schopnost pojmout různé věci bez toho, aby je musela separovat, ale tahle schopnost je spíše potlačovaná, než aby jí byla dána možnost rozvoje.
Ženy, nebo to, co z nich přežívá, jsou od dětství učeny přijímat společností preferované ego, které vyrůstá spíše z kořenů okleštěného mužství, než z obecného blaha. Často pak hájí jako ženství záležitosti, které nevycházejí z jejich bytostného Já, zato jsou žádoucím produktem "společnosti", která často vůbec neví, proč ty které hodnoty hájí... Jsou produktem toho, co Krišnamurti nazval myslí vězně.

Vždycky budu utíkat z místa a od člověka, co mi nedá možnost svobody.
To udělá každá bytost, co si zachovává zdravý rozum.
Jenže utíkat se nedá věčně.
Život má být naplněn životem, ne útěkem, nebo bojem.