O lišce...

na kterou jsem narazila.
A ona na mě...

Objevila jsem její zbyt, kožosrst, při hledání kdo ví čeho. Přirozeně mě upoutala, v těhle věcech se drží síla.
Jenže... to není jen tak, brát si sílu; jednak se sluší dávat a taky kdo lehce bere, nedostává. Jenže já přece nemůžu být tak dobrá, abych přišla k liščímu duchovi. A někdo jiný? Jak lišky užije někdo jiný? Kdo by měl rozhodnout je liška sama...
Tak jsem se jí zeptala. Ona souhlasila.
Mám liščí kůži, co mě spojuje s duchem lišek; vzala jsem k sobě lišku jako pomocnici a lišky si vzaly kus mě.